Kultura v Praze

Rudolfinum je vý­znam­ná ar­chi­tek­to­nic­ká pa­mát­ka Pra­hy. No­vo­re­ne­sanč­ní bu­do­va na bře­hu řeky Vl­ta­vy je od své­ho ote­vře­ní v roce 1885 spo­je­na s hud­bou a vý­tvar­ným umě­ním. Dnes je ten­to kul­tur­ní dům síd­lem České filhar­mo­nie a Ga­le­rie Ru­dol­fi­num, na­jde­te v něm ale také sty­lo­vou ka­vár­nu.

Jedna z architektonicky nejvýznamnějších budov v Praze vznikla v letech 1876–1884 podle návrhů architektů Josefa Zítka a Josefa Schulze. Byla koncipována jako víceúčelový kulturní dům, který v sobě spojí galerijní a koncertní část. Povedlo se to dokonale a toto poslání plní Rudolfinum i v 21. století.

Majestátní budova Rudolfina, postavená na břehu Vltavy v samém srdci Prahy, byla od počátku koncipována jako víceúčelový dům múz, sídlo hudby, galerie a konzervatoře. Vznik tohoto nadčasového projektu odráží proměny české společnosti 19. století. V čele realizace Rudolfina totiž nestála zemská šlechta, panovník či přední představitelé katolické církve, ale roli podporovatelů a donátorů umění převzali podnikatelé a finanční ústavy. V té době to byly prakticky jediné instituce, které měly prostředky pro stavbu tak nákladné a reprezentativní budovy, jakou bylo a dodnes je Rudolfinum.

Jak to všechno začalo

 

Vznik Rudolfina jako víceúčelové budovy, jejíž koncepce neměla v té době obdoby, iniciovala Böhmische Sparkasse (Česká spořitelna), nejstarší peněžní ústav na území Českého království, založený v roce 1825. Prestižní stavba vypovídala nejen o finančních možnostech a zázemí Böhmische Sparkasse, ale i o jejím sebevědomí, odpovědnosti a přesvědčení o výsostné úloze umění. Jako místo stavby byla vybrána parcela na pravém břehu Vltavy, přesně naproti Pražskému hradu. Místo, kde stávalo tzv. rejdiště, posléze káznice a nakonec pila podnikatele a rytíře Lany, tak konečně získalo důstojné využití.